>>Existence celého farmaceutického průmyslu je založena na předkládání nepravdivých vědeckých závěrů a jejich propagaci. Dr. Fereydoon Batmanghelidj<<

>>Se zavedením povinného očkování jste ztratili svobodu. O vašem dítěti přece nemůžou rozhodovat
politici ani lékaři. John Virapen<<

Otrávená jehla

Posledních 2000 let, lékaři hledali lék na nemoci nesprávným směrem. Jejich horší, leč zbytečná praxe zabíjení zárodků jedovatými léky, nikdy nic nevyřešila a ani nemůže vyřešit problém nemocí.

V době temného středověku, před zavedením lepší výživy a hygieny, svět přerušovaně navštěvovaly epidemie neštovic. Příčiny všichni zodpovědní, tvrdošíjně ignorují.

Epidemie očkování

„Semínka pro další nemoci zaseli“, již dávno v minulosti, když se začalo s oblibou používat očkování.

Tato infuze jedu vpravená do „krevního oběhu“ lidí, sloužila v některých případech pouze k zesílení nemoci, v jiných k potlačení příznaků a v dalších k vytvoření nových a závažnějších onemocnění.

Otrávená jehla

Očkování – frankensteinovské monstrum

Jsme odstupem let svědky toho, jak se z tohoto zplozeného dítěte nevědomosti stává frankensteinovské monstrum obrovských rozměrů. Toto monstrum neúnavně postupuje vpřed a drtí pod nohama davy lidí, kteří se mu hrnou do cesty.

Díky smrtící síle této otrávené jehly se jednoduché zymotické (nakažlivé) nemoci minulosti změnily v hrůzy současnosti – naši děsivou a stále se rozšiřující úrodu „nemocí zabijáků.

Mnohé z těchto podivných „záhadných nemocí“, které matou celý lékařský svět, jsou odpornými produkty očkovacích jedů. Tyto jedy narušují chemickou rovnováhu těla a narušují jeho normální fungování.

Všechna tato lékařsky vytvořená zvěrstva jsou mnohem horší než neštovice, nebo jiné eruptivní nemoci. Příroda toto poskytuje jako prostředek, k vypuzení nahromaděného jedovatého odpadu z týraného těla. Tento zásah do vyváženého hospodaření přírody znásobil problémy, které věda není schopna zvládnout.

Naše nejhorší epidemie jsou nyní epidemie očkování.

Zdroj: Archive.org, THE POISONED NEEDLE, By Eleanor McBean 1957.