Účinné látky léčivých rostlin

Věčný koloběh života vytvořil na naši planetě bohatou rozmanitost tvarů, barev a velikosti živých organismů. Stejná rozmanitost je i v jejich vnitřním uspořádání, v metabolismu a životních projevech. Není jediného druhu rostliny, jehož chemické složení by bylo absolutně stejné s jiným druhem. Záleží např. na složení půdy, z nichž rostlina čerpá živiny, na podnebí, slunečním záření, záleží i na rostlinném společenství, tj. na vlivu sousedních rostlin. Existují však skupiny látek, které se pravidelně vyskytují v určitém rostlinném druhu, popřípadě jsou pro určitý druh charakteristické.

Silice

V lidovém léčitelství se věnuje největší pozornost rostlinám, které obsahují silice. Jsou to těkavé organické látky typické specifickou vůní (pachem) a chutí. Silice se nerozpouštějí ve vodě, dají se však získat z rostliny destilací s vodní parou. Jsou obsaženy převážně v nadzemních částech rostliny. V plodech, květech, listech a lodyhách, a to často nejenom u jednoho nebo více druhů, nýbrž, u celé rostlinné čeledi.

Příkladem čeledi, pro kterou jsou charakteristické siličnaté rostliny, je čeleď hluchavkovitých, neboli pyskatých, kam patří tymián, máta, mateřidouška, rozmarýna, levandule, meduňka, hluchavka, dobromysl a majoránka, nebo čeleď rostlin mrkvovitých, známých též pod názvem okoličnaté. Sem přísluší andělika, bedrník, kmín, fenykl, anýz, petržel, celer, mrkev, kopr, koriandr, libeček a pastinák.

Silice použity vnitřně nebo zevně mají výrazné účinky

Povrch kůže je vstřebává a jsou-li v silnější koncentrací, působí často místní podráždění a zčervenání pokožky, na citlivé pokožce někdy i bolestivé puchýře. Dráždivě účinkují i na sliznici. Požity jako koření, podporují chuť k jídlu, povzbuzují činnost žažívacího ústrojí. Mají mnoho protizánětlivých účinků, především na sliznice horních cest dýchacích. Siličnaté léčivé rostliny se používají ve formě čajových nálevů, koupelí, obkladů, nebo se inhalují jejich páry. Používá se jich k vyvolání zvýšené činnosti žláz s vnitřní sekrecí, k lepšímu vyloučení potu a žluče. Silice narušují množení choroboplodných mikroorganismů, a proto se právem využívá i jejich dezinfekčních účinků.

Alkaloidy

Významnou skupinou léčivých látek jsou i alkaloidy. Jsou to složité organické látky obsahující v molekule dusík a jsou pro člověka zpravidla prudce jedovaté. Rozpustné jsou většinou jen ve formě soli, které tvoří s kyselinami.

Alkaloidy a rostliny, které je obsahují, může předepsat pouze lékař. Jen ten ví, jaké dávkování je přípustné a při kterých onemocněních jich má být použito.

Mezi alkaloidy patří např. morfin, kodein, papaverin a narkotin, které jsou obsaženy v nezralých makovicích máku setého.

Chemickými obměnami morfinu a dalších v máku obsažených opiových alkaloidů vznikla celá řada významných léčiv, ale i narkotik.

Z morfinu např. neblaze proslulý heroin. Narkotika doplňuje ještě alkaloid kokain z jihoamerické rostliny koky pravé a směs alkaloidů z konopí – hlavně cannabinol – působící narkoticky v hašiši, který se dnes stává nebezpečnou návykovou drogou Nového světa pod názvem marihuana. Rostliny obsahující alkaloidy jsou obvykle typické pro celou čeleď. Např. čeleď lilkovitých obsahuje vedle nejedovatých druhů jako např. (brambory, rajčata, baklažány, sladká paprika) druhy prudce jedovaté, obsahující tropanové alkaloidy(např. atropin, skopolamin, hyosciamin), glykoalkoloidy (např. tomatin, solasodin) a jiné. Do téže čeledi náleží i tabák, obsahující nikotin, pálivé papriky, obsahující alkaloid capsaicin, apod. Významné pro lékařství jsou i další alkaloidy, kupříkladu chinin z chinovníku, kofein z kávy a čaje, theobromin z kakaa, strychnin z kulčiby, kolchicin z ocúnu, ergotamin z námelu a další.

Glykosidy

Jinou velmi důležitou skupinou rostlinných látek jsou glykosidy, organické sloučeniny obsahující vedle cukru, necukerný aglykon. Z glykosidů užívaných v lékařství jsou nejznámnější tzv. srdeční čili kardiotonické glykosidy, účinkující výrazně na srdeční sval. Z náprstníku čeveného se získává jedovatý glykosid digitoxin a gitoxin, z náprstníku vlnatého dnes běžně předepisovaný lanatosid. Jedovaté srdeční glykosidy obsahuje také konvalinka. Nazývají se konvallotoxin a konvallomarin. Z čemeřice byl izolován rovněž jedovatý helleborin. Jsou však také glykosidy prakticky nejedovaté, pokud se nepoužívají v nadměrném množství. Například v reveni, hořčici, v semenech kdouloně nebo ve fialkovém kořenu, což není nic jiného, nežli dříve často používaný oddenek kosatce německého.

Saponiny

Jsou bezdusíkaté glykosidy, dobře rozpustné ve vodě. Mají tu charakteristickou vlastnost, že i v tvrdé vodě silně pění. Různé rostliny je obsahují. Některé saponiny jsou pro organismus neškodné, jiné jsou jedovaté, jako např. saponin izolovaný z koukolu. Medicinální účinek saponinů je nepřímý – napomáhají vstřebávání jiných těžko vstřebatelných látek, a proto jsou velmi žádané.

U saponinů byl zjištěn silný účinek antibakteriální a antimykotický. To znamená, že mají schopnost hubit pletiva hub, jež způsobují některá kožní onemocnění.

Rostlinná antibiotika

Celá řada rostlin produkuje látky, které hubí choroboplodné organismy. Látky s těmito velmi žádoucími vlastnostmi se nazývají antibiotika – jestli jsou obsaženy v nižších rostlinách především v plísních – nebo fytoncidy, pokud jsou produkovány vyššími cévnatými rostlinami.

Dosud byl zjištěn velký počet rostlin s podobnými fytoncidními účinky, jaké má například antibiotikum penicilín či streptomycin. Byly tak prokázány a potvrzeny „zázračné“ léčivé vlastnosti bylin až donedávna přisuzované lidové pověře. Od starověku používaný česnek, cibuli, křen a hořčici můžeme zařadit mezi prvořadé zdroje fytoncidů, které jsou vždy dostupné.

Rostliny produkují také hormony látky, které jsou sice svým způsobem odlišné od lidských a zvířecích hormonů, ale přesto se jim strukturou i účinkem natolik podobají, že je mohou v určitých případech nahradit. Proto se některých druhů rostlin (např.lilku, dioskoreje, kýchavice) užívá k izolaci stereoidních látek, z nichž se pak parciálními syntézami vyrábějí hormony pro použití v humánní medicíně.

Minerální soli a vitamíny

Velmi důležitou složkou rostlin jsou minerální soli, obsahující v nepatrných nebo větších množstvích základní nerostné prvky vápník, hořčík, draslík, křemík, železo a sodík, nebo prvky stopové. Dále jsou to vitamíny, jejichž nedostatek vyvolává avitaminózy, které se projevují poruchami činnosti některých orgánů a nervové soustavy.

Vitamín A je obsažen ve špenátu, borůvkách, ostružinách, meruňkách a palmovém oleji. Vitamín B1 je ve špenátu, hrachu, čočce, lískových ořechách, mandlích a obilných klíčcích.

B2 v bramborech, pšenici, rajčatech a pomerančích.

C je hojný v zelené nati kořenové zeleniny, v hlávkovém salátu, citronech, plodech a listech černého rybízu, v šípkách a v hojném množství v kysaném zelí.

Vitamín D je obsažen v houbách, vitamín E najdeme v hlávkovém salátu, vitamín P v citrónové šťávě.

Slizy a třísloviny

Léčivé jsou také rostlinné slizy, které při užívání vytvářejí na sliznicích orgánu ochrannou vrstvu a zmírňují chronické záněty dýchacích a zažívacích cest. Hojně se vyskytují např. v kořenu proskurníku, v kostivalu, topolovce a v měsíčku zahradním.

Třísloviny mají v malých dávkách stahující účinek – staví krvácení a průjmy. Obsahují je nejrůznější rostliny. Např. jsou v bazalce, saturejce, merlíku, routě, ale hlavně ve stromové kůře, z našich dřevin především kůře dubové a vrbové.

Hořčiny

Hořké látky, nazývané souhrnně hořčiny, dráždí chuťová čidla, povzbuzují činnost žaludku a střev, činnost žláz s vnitřní sekrecí, apod.

Nadzemní části rostlin a především dužnaté plody obsahují nejrůznější organické kyseliny. Kyselinu citrónovou, jablečnou, vinnou, šťavelovou a další, které zlepšují účinek některých léků.

Pryskyřice a balzámy

Od nejstarších dob hojně užívané v lékařství, pocházejí převážně ze subtropických a tropických dřevin. Benzoovou pryskyřici (benzoe) poskytují některé druhy styračů, hlavně Styrax benzoin, Styrax tonkinense a další druhy rostoucí v indomalajské oblasti. Kadidlo (olibanum) poskytují somálské a jihoarabské kadidlovníky hlavně Boswellia carteri. Damarovou pryskyřici (dammar) sbírají domorodci z indomalajského souostroví z některých stromovitých druhů pětikřídlovců (Shorea robusta, Shorea wiesneri). Peruánský balzám dává vonodřev balzámový (Myroxylon balsamum), středoamerický vždyzelený strom. Z našich dřevin se častěji používá pryskyřice různých druhů borovic. Je to známý terpentýnový balzám – terebinthina.

Léčivé rostliny a jejich účinné látky jsou stále na programu všestranného výzkumu, který potvrzuje znovu platnost některých poznatků lidového léčitelství a právem považuje léčivou rostlinu za zdroj cenných léčiv i za model pro práce na syntéze nových účinnějších léků přírodního původu.

Zdroj: Magazín Haló soboty, 1982