Portugalsko – živé myšlenky dubna

Rozhovor s bývalým předsedou portugalské vlády Vasco dos Santosem Goncalvesem, o vztahu portugalské vlády k politice NATO a k jadernému zbrojení USA. Dále krátce o fašismu v Portugalsku, vlivu armády a budoucnosti mírového hnutí.

Jaký je vztah portugalské vlády k politice NATO a k jadernému zbrojení USA?

Především bych chtěl udělat zásadní prohlášení, že není mým zvykem hovořit o politice nějakého států v zahraničí. Ale zopakuji vám, co jsem k tomu již tady v Praze řekl. Portugalská vláda sleduje politiku nejagresivnějších kruhů NATO a Spojených států. Je to její linie, protože je svázaná s předchozími vládami. Jde o pokus restaurace kapitalismu, návrat moci buržoazie, která měla v rukou značné prostředky. Revoluce 25. dubna 1974 ji značným dílem zbavila moci, takže i dnes potřebuje buržoazie v Portugalsku podporu imperialismu ze zahraničí.

NATO a USA

Náš vztah vůči NATO a USA je tímto také vymezen. Naše hospodářská nezávislost je rovněž značně ohrožena. Aby zachránila Portugalská vláda deficit platební bilance, půjčuje si u amerických, ale také u britských bank. Za to žádají protislužby, zvětšuje se podřízenost Portugalska USA a NATO. Portugalská vláda dala Spojeným státům souhlas instalovat vesmírnou stanici na jihu Alentejo. Je jednou ze čtyř, které USA pro kontrolu kosmických těles na Zemi mají. Letecká základna USA na našem území se bude znovu používat, dle nové dohody. Počítá se s dohodou o vybudování letecké a námořní základny Spojených států v Porto Santo. Pohyb silám rychlého nasazení vojsk USA, přes portugalské území ma být umožněn. Formálně to, ale nebylo ještě dohodnuto. Ale běžnou praxí už dnes je, že můžeme pozorovat přítomnost amerických a britských ponorek v Alentejo.

A pokud jde o možnost umístění jaderných zbraní USA na vašem území?

Naše vláda se nikdy nezavázala, že nedovolí instalování, skladování, a dopravu nukleárních zbraní na území Portugalska. Naopak prohlášení zodpovědných zástupců vlády i jejího předsedy o sounáležitosti k NATO připouští, aby byly takové možnosti NATO a USA v Portugalsku poskytnuty.

Ale jde přece především o socialistickou vládu, která měla blízké vztahy k SPD. Mario Soares ji vydával za svůj vzor a dnes je SPD proti americkým raketám.

Nicméně politika Socialistické strany Portugalska je velice odlišná. Její vedení provádí pravicovou politiku, prosazuje v Portugalsku kontrarevoluci.

Úsilí odstranit vymoženosti revoluce 25. dubna je řízeno vedením portugalských socialistů. Postavili se do čela portugalské pravice. Proto dnes není možné srovnávat politiku portugalské socialistické strany se sociálními demokraty v NSR nebo Dánsku.

Co zůstalo z výsledku revoluce v Portugalsku dodnes?

Co tedy můžete jako jeden z hlavních protagonistů dubnové revoluce 1974 říci k tomu, co ještě zůstalo z výsledku této revoluce v Portugalsku dodnes?

Zůstalo mnohé, nejen z myšlenek, ale také výrazné změny ve společenské, hospodářské a politické struktuře společnosti. Vymoženosti dubna jsou stále skutečností. Zároveň však došlo k vážným krokům v restauraci kapitalismu. Ústava si i přes revizi v roce 1982 ponechala dubnový charakter. Je samozřejmé, že politika znovunastolení vlády velkokapitálu poškodila vážně nejen demokratizaci, ale i sociální a ekonomický vývoj naší země. Snižování životní úrovně pracujících, nezaměstnanost, inflace a zvyšování životních nákladů je dnes v Portugalsku na denním pořádku.

Máme mnoho pracujících, kteří za svou práci nedostávají mzdu. Stále chodí do práce, aby uhájili svá pracovní místa, ale nedostávají plat. Ve snaze oklestit demokratická práva naše vláda používá represe a násilí. Již jsme ztratili část toho, co jsme v dubnu vybojovali. Kdyby nebylo silného lidového odporu, měli bychom v Portugalsku velmi brzy opět totalitní režim. Ale myšlenky dubna jsou stále ještě velmi živé, jsou v platnosti i po tolika ofenzívách kontrarevoluce.

Jaký je vliv armády?

Má institucionální charakter. To znamená, že má chránit demokracii a dohlížet na plnění ústavy.
Ta dává možnost širokých svobod a občanských práv. Je třeba, aby armáda byla zárukou ústavy.

Kdy jste začal působit v mírovém hnutí?

Od nepaměti. Myšlením jsem byl vždy vyhraněn proti fašizmu a kolonialismu. Spojení s bojem za mír je logické. Nejsem pacifistou, ale bojovníkem za mír. Hnutí 25. dubna, které svrhlo fašismus, bylo zároveň výrazným protiválečným a mírovým hnutím.

Myslíte, že fašismus v Portugalsku je mrtvý?

Nedá se to říci. Již samy zákony, které vláda schválila, nebo další, které hodlá prosadit mají fašistické rysy. Kořeny fašismu v Portugalsku nebyly zcela vyrvány. Ale lidové síly, jejich odpor proti omezováni svobod, jsou příslibem, že se fašismus k moci nevrátí.

Co soudíte o budoucnosti mírového hnutí?

Mám za to, že instalování nových amerických raket v západní Evropě je dalším stimulem. Podnětem k tomu, aby mírové hnutí zesílilo. Zvýšené nebezpečí vede k vyššímu uvědomění.
Musíme tento proces posilovat, říkat lidem pravdu. Lidi mobilizovat, a ukazovat na sílu jednoty.

Jen mobilizací maximálního počtu lidí můžeme zabránit nuklearnímu střetu.

Jak se cítíte v Praze?

Moc se mi u Vás líbí. Praha je krasné město. Nejvíce na mne zapůsobilo, když jsem odpoledne pozoroval, jak se lidé procházejí, sedí na lavičkách ; pociťoval jsem, že jsou si jisti stabilitou a klidem. I když jsem toho mnoho neviděl, Praha na mne dýchala jistotou…

Zdroj: Svět v obrazech 32, 1984.